elektronická kniha

PŘÁNI

In Pěsničke on 09. 11. 2009 at 23:01

Te viš, Pane, že Tě v srco nosim
a že málohde co za to prosim,
névéš odpoščeni za chebe.
Ale dež tá z koso jož mně kévá,
přáni mám, jak na konco to bévá,
můžeš- le, tož vem ho do nebe.

Od kolibke jož sem ve svým seděl
a včel se mám do věčnosti neděl
na cezi, jak do hoferstvi brat –
dovol mně vžit aspoň jedno hrodo
z myho gronto k poslednimo sodo,
bodo na ni tam jak doma spat.

Snád pré jedno svět chceš rozbit, zbořet.
Jak Tě znám, hned nové začneš tvořet –
k temo rád svó hrodo přenechám.
Lepši zeme pro tvořeni neni,
tá tě svět na samo Hano zrněni –
tož jo jenom neché přenyst k Vám ..

Reklamy

VRBA

In Pěsničke on 09. 11. 2009 at 23:00

Z cezich stromu sléchával sem
névic chválet palme,
o březách, o borovicách
horák zpivá žalme –
ale bez dlóhánskéch řeči:
tisickrát je nad ně věči
naša vrba.

Oseké z ni kolek, téčko,
a jož vi si rade –
bez jádra a bez kořinka
ocheti se všade,
tini trávnik, strohé hlóbko,
cestě, gront e chajdalópko
naša vrba.

Mizgó žene na piščelke,
mrskutovó želo,
zpráchnivja, dá pod voničke
néževňéši selo,
oči mlovit brabce, strake –
prvni špélek bel pré take
z našé vrbe.

Z jara kopřevama krmi
hósat zloty ždibke,
v polni práce je jak chůva –
hlidá o kolibke,
a na zem o samotinká
nocleh mivá pro Ječminka
naša vrba.

Mladi pod ňó slizajó se
– mlači bodó po nich! -,
než im násadko zašvihne
po svajbovéch konich,
a na starost im pod sklipek
rovná teplo do otýpek
naša vrba.

A dež cengne omiráček,
je hned létosť sama,
sedne na krchov a pláče
z vdovo, serotkama
a za všecke mrtvy naše
modli se tam očenáše
naša vrba …

VERONKA

In Pěsničke on 09. 11. 2009 at 22:58

Ptal sem se ji: „Veronko má,
hde só mrtvi naši ?“  …
Rozhlídla se, zafrčela
a jak pirko z archanděla
do nebe se vznáši.

Tatíčkovi polóbni tam
zmozoleny roke –
na chlapa a tvrdó sloto
verustl sem z jejich poto,
pevný dělám kroke.

Matičce na drahý srce
vězda má tě slóži –
dalo mně cit, snivý čelo,
lepši jenom jedno belo
a to belo boži.

A mó cerko zlatovlásko
hlad a žehne celo –
je to andylek muj strážné,
keré v každé chvilce vážné
vede mě svó selo …