elektronická kniha

Archive for Listopad, 2009|Monthly archive page

PŘÁNI

In Pěsničke on 09. 11. 2009 at 23:01

Te viš, Pane, že Tě v srco nosim
a že málohde co za to prosim,
névéš odpoščeni za chebe.
Ale dež tá z koso jož mně kévá,
přáni mám, jak na konco to bévá,
můžeš- le, tož vem ho do nebe.

Od kolibke jož sem ve svým seděl
a včel se mám do věčnosti neděl
na cezi, jak do hoferstvi brat –
dovol mně vžit aspoň jedno hrodo
z myho gronto k poslednimo sodo,
bodo na ni tam jak doma spat.

Snád pré jedno svět chceš rozbit, zbořet.
Jak Tě znám, hned nové začneš tvořet –
k temo rád svó hrodo přenechám.
Lepši zeme pro tvořeni neni,
tá tě svět na samo Hano zrněni –
tož jo jenom neché přenyst k Vám ..

Reklamy

VRBA

In Pěsničke on 09. 11. 2009 at 23:00

Z cezich stromu sléchával sem
névic chválet palme,
o březách, o borovicách
horák zpivá žalme –
ale bez dlóhánskéch řeči:
tisickrát je nad ně věči
naša vrba.

Oseké z ni kolek, téčko,
a jož vi si rade –
bez jádra a bez kořinka
ocheti se všade,
tini trávnik, strohé hlóbko,
cestě, gront e chajdalópko
naša vrba.

Mizgó žene na piščelke,
mrskutovó želo,
zpráchnivja, dá pod voničke
néževňéši selo,
oči mlovit brabce, strake –
prvni špélek bel pré take
z našé vrbe.

Z jara kopřevama krmi
hósat zloty ždibke,
v polni práce je jak chůva –
hlidá o kolibke,
a na zem o samotinká
nocleh mivá pro Ječminka
naša vrba.

Mladi pod ňó slizajó se
– mlači bodó po nich! -,
než im násadko zašvihne
po svajbovéch konich,
a na starost im pod sklipek
rovná teplo do otýpek
naša vrba.

A dež cengne omiráček,
je hned létosť sama,
sedne na krchov a pláče
z vdovo, serotkama
a za všecke mrtvy naše
modli se tam očenáše
naša vrba …

VERONKA

In Pěsničke on 09. 11. 2009 at 22:58

Ptal sem se ji: „Veronko má,
hde só mrtvi naši ?“  …
Rozhlídla se, zafrčela
a jak pirko z archanděla
do nebe se vznáši.

Tatíčkovi polóbni tam
zmozoleny roke –
na chlapa a tvrdó sloto
verustl sem z jejich poto,
pevný dělám kroke.

Matičce na drahý srce
vězda má tě slóži –
dalo mně cit, snivý čelo,
lepši jenom jedno belo
a to belo boži.

A mó cerko zlatovlásko
hlad a žehne celo –
je to andylek muj strážné,
keré v každé chvilce vážné
vede mě svó selo …

CERKA

In Pěsničke on 09. 11. 2009 at 22:57

Jediný mi ščesti
bela cerka zlatá,
dež mně od kolibke
volávala: „tata!“

Starosti a žale
zaháněla z čela
a ve kráse bela
ešče nad anděla.

A to možná bela
proti nebi vina –
začala, ach, vadnót
jak prot rozmarýna.

Včel jož na krchově
pod hrodama spinká
a mně ftáček ščesti
vickrát nezapinká …

NA KRCHOVĚ

In Pěsničke on 09. 11. 2009 at 22:56

Na krchově položte mě
vedli cestě, vrátek,
abech ai z trohle viděl
na váš lipské šátek.

Rozeznám vás za plohem it,
ve žna práskat bičem,
svajbovat e na roráte
jezdit z nebeskličem.

A tak bod o jako ževé
s vama v každé době,
ani mně to nepřepadne,
že bech ležel v hrobě.

A dež na prach rozpadno se,
na větr se chetim,
požehnám vás ešče jedno
a do nebe vletim …

PCHÁČI

In Pěsničke on 09. 11. 2009 at 22:55

O krchova nizká zidka,
drobek pcháči na ni,
ale hdo má pod ňém projit,
pichne ho a rani.

Névic teho, keré za ně
svyho veprovázi,
alebo mo smotny kviti
meze křiže sázi.

Rane jeho jenom terno
Hanákovi ohle,
keré se tam nechal zanyst
v hodně pevné trohle.

NASA CHVILKA

In Pěsničke on 09. 11. 2009 at 22:53

Než se o nás rozkéváme,
pravda, je to chvilka,
že be zatim o vás zvitřel
kopáč, cep e pilka.

Ale jak to do nás vjede,
tož to stoji za to –
v dobrým, ve zlým nakládáme
na vuz vrchovato!

A dež, zbrkli, oviznete,
vedrobite zobe,
tahnem za dva, držime vás
jak železný skobe.

Potom vite, co má naša
chvilka sele, dobra –
Hanák a s ňém celé národ
verustá z ni v obra!…

OŘEŠI

In Pěsničke on 09. 11. 2009 at 22:52

Ořešeno milá,
kvitko rodnéch niv,
te se našech otců
památečni kriv.

Roboto ich dřele
taják dravá saň,
až im krvácele
prste ai dlaň.

A hde kapka krvje
kápla v ornó zem,
verustl hned kořeň
a tvůj stonek v ňem.

A na páne k nebi
žaloval tvůj květ –
tenkrát tebe béval
skoro plné svět!

Dež robota padla,
karabáče s ňó,
ztrácela se’s všade
přes noc jedinó.

A hde zbel tě drobek,
varoje náš led,
abe se jož v ničem
nedal zotročet…

 

NEZAHOĎ!

In Pěsničke on 09. 11. 2009 at 22:51

Vrbo přesaď na paseko,
vedli panskéch cest,
zas je vrbo a jak o nás
mlovi jej i lest.

Di si, chceš-le, zkoset světa,
ale choď hde chod,
dědině a rodné řece
nihdá nezahod.

Vrbo beť a, zateskniš-le
jak po nás ten strom,
zaskoč, třeba na chvilenko,
veplakat se dom …

CESTE

In Pěsničke on 09. 11. 2009 at 22:50

Císařská je šerokánská,
k město na dva voze
a tá polní od dědině
z bidó pro dvě koze.

Po ni jak brablenci dáňke,
plate k město lezó,
odtamtád ich na císařsko
kočárama vezó.

Chcem-le za ně neco zpátkem,
je to k smicho, k plačo -:
sotva nébidňéši órok
pošlo na tragačo!
V městě odsepó a zbetek
– kůrko po žebráko! –
polni cesto, že je ózká,
vezó na slemáko…